Salza 2009

WWI,WWII,WWIII,WWIV… každý vodák asi ví co tyto značky znamenají. Ano je to stupnice obtížností divoké vody a písmena WW jsou počáteční písmena anglického White Water – tedy doslova bílé vody, jak je anglicky označována voda divoká. A my jsme si jeli prakticky vyzkoušet na rakouskou řeku Salzu jak taková WWIII chutná…
Pár dní před odjezdem je poznamenáno posledními problémy s neoprény apod., ale nakonec ve čtvrtek v 17:45 vyzvedáváme v Olomouci lodě a vyrážíme vstříct novému dobrodružství. V Brně ještě pomáháme zvýšit tržby místnímu TESCU a nakonec obě plně naložená auta nabírají správný kurz na Rakousko. Už za tmy překračujem hranice a svěřujeme navigaci do rukou GPS, které nás provedou noční Vídní na dálnici a přes St.Pölten až do cílového Wildalpenu. Tam dorážíme kolem 1:00 ráno. Vjíždíme do kempu, vystupujem z aut do tmy a noční ticho přerušuje Igiho kouzelné: heeej..čo to tu tak hučí? Je to ona – Salza. První naše kroky směřují ke břehu a světlem čelovek ohmatáváme první peřej – hučí to pěkně a vzhledem k tomu že hlášený stav vody není z těch nižších, stany stavíme a rychle uléháme plni očekávání. Jedna z pro mne krásných věcí na této akci jsou nepřehnané budíčky 🙂 – ráno se všichni v pohodě šouráme ze stanů, zdravíme se s Lenkou a Zuzkou, které tu již jsou od včerejška a naše první kroky samozřejmě směřují k vodě. Je krásná – smaragdově zelená,
čisťoučká, ledová a hlavně mokrá až na dno. Zjišťujeme, že tento víkend ve Wildalpenu právě probíhá Evropský pohár v raftingu, takže jsme se i z kempu měli na co dívat. Pomalu snídáme a domlouváme se co dneska pojedem. Skočíme hned na tu těžší pasáž z Wildalpenu.. rozhodnuto, vybalujem lodě, balíme a tři auta odjíždí do cílového místa. AŽ teď vidím kudy jsme včera přijeli. Cesta je lemována krásnými vápencovými skalními útvary, Salzou a v dálce jsou vidět kopečky na jejichž vrcholcích září poslední jarní sníh. Jsme přece jen v předhůří Alp a ve mě se probouzí duše horolezce … Jedním autem přijíždíme zpátky do Wildaplenu a tam už čekají 4 nafouknuté lodě, jeden kajak a 6 človíčků v neoprenech. Do těch se rychle nasoukáme taky a za chvíli vyrážíme. Pro mnohé z nás je to poprvé na takové vodě a patřičně si to prožíváme. Vyplouváme !!! Vlnečka, vlnka, vlna … a už se to vařííííí. Vlítli jsme s kuráží do první vlny a už víme, že se máme na co těšit 🙂 Řeka se začíná pozvolna klikatit, všichni si v pohodě zvykají na lodě a užíváme si to. Menší vlnky střídají větší, větší vlnky střídají ještě větší a pak zase menší. Pořád je na co dávat pozor a na co se dívat. Parkrát zastavujeme, sdělujeme dojmy a frčíme dál. I házecí pytlík a kamarádská záchrana přišla ke slovu 🙂 po jedné takové cvakačce se ocitáme v zajímavé situaci. Jsme všichni živí a zdraví na suchu, ale loď zakotvila kdoví kde v sousedním rameni řeky. Jediná cesta jak k ní je přes peřejnatou řeku. Cvilku debatujem jak na to a nakonec Děs s Kurovcem bravurně traverzují řeku na lodi, nalézají zatoulanou loď a s práznou lodí v závěsu traverzují zpět. My všichni je hlasitě povzbuzujem a chystáme sy házečky. Všechno dobře dopadlo, holky usuzujou že jim to dnes stačilo a tak po rychlé dohodě pokračujem dále bez jedné lodi a její posádky. Následuje pár opravdu chutných peřejí, které nám připomínají že se blíží tzv.“soutěska“ – poslední úsek, který je nejdravější (WWIII-WWIV za tohoto stavu vody) a místy je řeka zúžena jen na cca 5m. Těsně pře ní si ještě zaskáčeme do peřejí z můstku a za chvíli už naše lodě bojují v soutězce. Houpe to hezky a představa opuštění lodě v tomto úseku mírně lechtá u žaludku. Voda se v mnoha místech pod námi opravdu vaří, jedna vlna střídá druhou a mnohdy končí někde pod skálou. Moc hezký úsek a všichni dopluli v bezpečí své lodě. Vynášíme lodě k autům, převlíkáme se, balíme a hurá zpět do kempu ve Wildalpenu. Po cestě vyzvedáváme Kubu, který nás čeká u cesty před soutěskou. Zuzka s Lenkou šťastně chytili stopa a tak už nás čekají v kempu. Vaříme, hodujem, sledujem závodící raftaře, vegetujem … Večer se jdeme podívat na večerní Wildaplen a končíme na mostě nad Salzou a sledujeme finále dnešních raftařských disciplín na nočních osvětlených peřejích. Usínáme plni zážitků. Ráno opět nenuceně snídáme a vyrážíme na odpočinkový vrchní tok Salzy. Je to v porovnání s předešlým dnem poklidná voda, takže blbneme, zkoušíme co všechno možné a užíváme si okolní výhledy. Odpoledne vyrážíme na turistickou procházku k vodopádům Wasser Loche. Jsme všichni nadšení. Po dřevěných schodech a cestičkách stoupáme asi 1 hodinu vzhůru v bezprostřední blízkosti padající vody, vodopádů různých velikostí a tvarů. Na vrcholu fotíme, vracíme se stejnou cestou k autům a za pár desítek minut už zase vaříme a hodujeme. Večer trávíme na obou březích kempu a sledujeme vrcholící raftařské závody. Následuje supr ohňostroj a jdeme spát. No a ráno pomalu balíme, dojídáme zbytky, jedem si ještě zaskákat do peřejí a vyrážíme na dlouhou cestu dom. Lenka a Zuzka jedou zpátky do Prahy a naše dvě auta se rozdělují až v Brně. Kobra pospíchá s plantážníky domů a my s Igim nikam nespěcháme, večeříme v Brně a v poklidu předáváme lodě po osmé hodině večerní v Olomouci. Dorazili jsme všichni v pohodě, věřím že všichni plni zážitků. Nakonec musím konstatovat, že nám úplně všechno vyšlo naprosto parádně… počasí, voda, plán, dobrá parta nejen skautů, nějaký ten adrenalin v krvi, no prostě vše … Díky. Mnich

[nggallery id=3]

foto na www.picasaweb.google.cz/ondrej.bosak

Posádka :
Baraka 1: Kobra + Aktivka
Baraka 2: Mnich + Igi
Baraka 3: Děs + Martin
Orinoko 1: Lenka + Zuzka
Kajak 1: Kuba