Skautský seminář a ples – Hukvaldy 2008

7. – 9. 11. 2008

7. 11. 2008 – pátek

Konečně pátek, konečně odpoledne, konečně HUKVALDY! Jeli jsme dvěmi auty: Cvrček, Zoro, Muška a Spoušťačka (naše roverská Myš jménem Spoušť) s taťkou od Zoro a Orlík, Mimo a Pišky s mamkou od Orlíka. Ve Frýdku jsme chytli šílenou kolonu, jeli jsme krokem. Jestli vůbec . Po chvíli jsme se z toho ale šťastně vymotali a jeli kolem „zlatých tapčků“, jak poznamenala Muška. Když jsme dorazili do Hukvald, vzpomínaly jsme se Zoro, kde je ta škola, kde budeme ubytovaní. A hele, už je před námi. „Jo, tady se už odbočuje!“ Zařvala Muška a taťka od Zoro rychle odbočil. Když jsme byli asi uprostřed toho chodníku, po kterém jsme jeli, řekl taťka od Zoro: „Tak po chodníku jsem ješlě nejel“ No, nějak nám nedošlo, že ta odbočka je o pár metrů vedle, ale nevadí. Vylodili jsme se a čekali na Orlíka a spol. Mezitím jsme se už stihly všechny 3 (vlastně 4, ještě Spoušťátko) ubytovat, tak jsem vzaly peněženky a tradá najít nějaký obchod. Cestou do obchodu jsme viděly projet Orlíka, Pišky a Mima. Ale došlo nám to, že to jsou oni, až když už byli za námi. Když jsme přišli z obchodu, natahali jsme bágly od těch tří do tělocvičny (ne že bychom je tahali a oni si šli polehku, jen jsme jim pomohli ) a jen co jsme se stihli ubytovat a vytáhnout svačiny, přijela Eskadra. To bylo radosti na starém bělidle . Samé známé tváře a po takovém čase.. Bylo fajn je zase všechny vidět . Pomalu se zaplnila tělocvična a my jsme se v 19:00 odebrali vybrat si program na večer. V nabídce byla Nová stezka, Životní spokojenost, Jak se vaří rovering, Radosti starosty-starosti radosty, Kresba těla a Duchovní rozměr . Spoušťátko dostala na starost Zoro a všude s ní měla hrozný úspěch. Na řadu přišlo zahájení celého semináře, pak jsme si každý vybrali, co se nám líbilo a spojili jsme to tak, abychom na vybrané přednášky šli společně. Po přednáškách následovala Večerka. Je to úžasný pocit stát s tolika lidma v kruhu se svíčkou uprostřed, držet se za ruce a za zvuku lesního rohu si v duchu přezpívávat slova Večerky. Opět se nám potvrdilo, že „Skautské ideály spojují svět“. Po Večerce jsme se přesunuli do tělocvičny a Jirka (hlavní organizátor) nám přitom kladl na srdce, že ve 23:00 opravdu máme zhasnout, žádné blbnutí, hraní na kytary, prostě máme zalehnout. Hups, nepovedlo se . Seznámila jsem naše roverstvo s Eskadrou, vytáhly se kytary a už to jelo. Když už Jirka přišel asi potřetí, že máme jít spát, poslechli jsme ho a opravdu jsme vlezli do spácáků. Nic jiného nám ani nezbývalo, protože nám zhasl .

8. 11. 2008 – sobota

Druhý den byl budíček v 7:30, což není zas tak brzy, ale i přesto jsme byli všichni dost mrtví. Měli jsme čas na ranní hygienu, snídani, rozcvičku, kterou jsem slíbila Spoušťákům za nedodané zápisy do kroniky, které měly být na stránkách nejpozději do Hukvald… A pak jsme šli na přednášky. Začínal hukvaldský rodák František Kuběna – misionář, který pomáhal v Bhilajipahari v Indii, vyprávění by to mohlo být zajímavé, jesnže jsme u toho skoro usínali. I přesto, že jsme pochytili menší polovinu z toho, co vyprávěl, to však bylo zajímavé. Pak následovala přednáška Martina Bedřicha o baroku v nás a kolem nás. Tam jsme neměli v plánu jít a podle referencí ostatních jsme o moc nepřišli. Pak byl oběd. Navzdory předpokladům Mobila, který se strašně těšil, že bude rýře a kuře, byla gulášovka s chlebem a masovými rohlíky. Přišla vhod. Eskadra vymyslela zase další blbost: soutěž, kdo natrhá kelímek na víc proužků . Mezitím se venku odehrával dobrovolný program připravovaný kým jiným než SUP-DUPem (Speciální Útvar pro Přípravu Dobrovolného Úžasného Programu). Mucha nebyla, Mucha nemůže referovat, ale určitě se najde někdo, kdo napíše, co se dělo venku před školou . Po obědě a dobrovolném programu jsme se zase usadili do sálu, abychom vyslechli přednášku Tomáše Řeháka (Špalka) o vedení lidí, ale jak sám řekl, „106 slidů za hodinu a půl = sebevřažda“. Jinak to bylo v celku zajímavé. Ukazoval nám příklady z praxe a musíme říct, že v mnohých jsme se poznávali. Škoda, že na to nebylo víc času. No a pak konečně dlouho očekávaný cestopis, na který jsme se asi těšili nejvíc, protože pokaždé slaví největší úspěch ze všech. Cestovatel, jehož jmén jsem právě zapomněla, cestoval Gruzií a Íránem v létě 2008 a svou přednášku nazval Sakartvelo v sandálech a šest lžiček na bazaru. Naše očekávání bylo naplněno, ale ne všem sty procenty. Bohužel ten úvod nebyl nic moc a už se to táhlo. Nicméně fotky a zážitky pěkné . V 18:00 začala mše svatá, ale z té jsme se utrhli a šli se všichni připravovat na ples. Na chodbě u jedné z mála zásuvek již tradičně vznikl kosmetiský salón. Báli jsme se, že nestihnem všechny ty účesy, které jsme měli v plánu, ale nakonec se Jirka nechal slyšet, že se ples posouvá z 20:00 na 20:30h. Takže jsme všechno v pohodě stihli. A tradá plesovat . Zahájení bylo zase netradiční a jiné než všechna předtím. Přiletěla raketa a oběvil ji mimozemšťan. No a postupně klepal na jednotlivá okénka a až u posledního mu na otázku „Prosím vás, jsem tady správně na 14. ročníku skautského plesu?“ odpověděli: „Ne, to už jste přeletěl!“ Trubky fakt. K tanci i poslechu nám po roční pauze opět hrála kapela Šmydliboys. V přestávkách mezi tancováním jsme ještě zhlédli scénu o zlodějích a policistkách z Kriminálky Miami . Pak přišla na řadu tradiční soutěž v pojídání párků klasicky za doprovodu písničky „Z Opavy, z Opavy rychlík jede do Prahy…“, dále pak byly soutěže typu vypití sklenice mléka a následné nafukování balónků až do jejich prasknutí, pak hra Balónková (partner má na noze přivázaný balónek a partnerka se snaží prsknout balónek jiným párům atd… Tančili jsme do 3 do rána a pak šli s těžkým srdcem spát.

9. 11. 2008 – neděle

Ráno jsme se budili opravdu velmi těžce. Balili jsme se, loučili se se všema. Mucha hrála v sedě lakros s Mikym a Orlík jim to kazila . Všichni postupně odjeli, jen Eskadra jela jako poslední autobusem. Mezitím hrál Mobil na zastávce na kytaru a několik bláznů uprostřed pole hrálo lakros. Miky s Magnetem (tuším) dokonce hráli přes cestu a většinou v tu chvíli, kdy projíždělo auto . I Eskadra odjela, jen my jsme čekali na naše osobní taxíky . Za chvilku přijeli rodiče od Zoro a Orlíka a jelo se domů. Tak skončil krásný víkend plný strarých známých i nových známostí, fajn přednášek a skvělých zážitků. Za rok zase. Ahoj…

Napsala Muška