Výprava – Po stopách sněžného muže

V sobotu vyrazili Kompas a Kosatky na výpravu do Hrádku. A jak to proběhlo opět popsala Muška a Řechtoň:

Muška: Ráno jsme se sešli ve vestibulu těšínského nádraží, koupili lístky a nasedli do vlaku. Vystoupili jsme v Hrádku ve Slezsku a dali se směrem na Filipku. Mnich nám rozdal lístečky a vysvětloval přitom hru „Ano, jo, ne“. Jednoduše jsme ty slova nesměli používat. A kdo se prokecl, musel zaplatit jedním lístkem. Jen co jsme vyšli, už jsme po sobě házeli sněhem. Děs přišel v mžiku o své lístky a zanedlouho po něm i Řechtoň, Tinka, Petra a Hermína. Mnich už by byl taky bez lístků, ale měl v kapse přes 40 lístků a ty dával úspěsně do oběhu.
Pod sjezdovkou. kterou jsme museli vyšlapat, se Tinka a Řechtoň daly do bitvy s Děsem. Ale pak ho přijaly do svého „bratrstva“, protože už je nebavilo se s ním bít. Vyplazili jsme se na sjezdovku, sundali batohy, vytáhli lopaty a jeli za Mnichem, který nám úspěšně ujezdil naši „bobovou dráhu“. Když jsme dostatečně promrzli a promokli, šli jsme do chaty Hrádek, dali jsme si teplou polévku nebo čaj a hlavně jsme si zahřívali zmrzlé končetiny. Po dostatečném prohřátí jsme se vydali za chatu kouknout na skály, zablbnout si a udělat nějaké to společné foto. Mezi chatou a skalami jsme museli projít přes sjezdovku, ale pouze po stopách Mnicha, vlastně sněžného muže. To mělo, podle Mnicha, skrýt, kolik nás je. Když jsme šli zpět, stejně jsme všechen sníh pošlapali, takže stejně nebylo poznat, kolik nás je. Vydali jsme se tedy na cestu zpět. Všichni chtěli jet dolů na lopatách, ale moc to nešlo. Muška si vzpomněla, že má s sebou 2 lasa. Vytáhla je a přivázala k lopatám. To se teprve jelo! Pak Muška vynalezla svou úžasnou „sněhoběžku“. Napřed jela jen na jedné noze a druhou se odrážela, ale pak Tinka vzala provaz a táhla ji. Nejlepší ze všeho byly ty pády! Když jsme došli k nádraží, všichni si šťastně sedli. Mnich vytáhl GPS a zjistil, že je tady poklad vzdálený přibližně 600 metrů. Pár kluků šlo s ním. Mezitím Hanys s Muškou lasovali. Kluci s Mnichem se vrátili se svítícím strašidýlkem. Byli jedni z prvních, kteří u toho pokladu byli. Potom konečně dorazil vlak. Nastoupili jsme a tradá domů. Ve vlaku jsme všichni úspěšně začali rozmrzat. Konečně jsme cítili i své prsty.. nejen na rukou :-D. Muška

Řechtoň: 1.12 2007 jsme měli naplánovanou cestu na Filipku. Sraz jsme měli mít v 9:05, jenže Tomča a její kindergang opět nestíhaly a dorazily o 10 minut později. Nakonec se ukázalo, že jsme tam z holek dorazily jenom my. Petra byla sice trošku nařtvaná. Ale za chvíli to přešlo.cesta vlakem byla jako obvykle… Když jsme dorazili do Hrádku, tak nám Mnich vysvětlil hru s lístečkama. Která všechny zaujala, hlavně kluky a Mušku:-). Cestou nahoru jsme s Tinčou rypaly do Děsa, takže jsme byly skoro pořád ve sněhu, ale aspoň byla sranda. Když už jsme se teda po nějaké té době doplazili nahoru, mnich nám vytvořil super lopatovací dráhu. Všichni byli rádi a byla sranda, ale pak se stalo něco strašného… no zase tak strašné to nebylo… zlomili jsme Hermíně lopatu. Chvíli plakala, ale my jsme ji hned uklidnily, takže to bylo v pohodě. Později, když už všechny bolely nohy, šli jsme do chaty na zelňačku, byla výborná:-). Po cestě zpátky jsme udělali pár póz na skalách, které byly nedaleko. Později se ztrhla další koulovačka a holky využily situace a utekly klukům, kteří je však hned dohnali:-). Ješte že jsme tam mšli Mušku, která měla lasa a přivázala je na lopaty, takže jsme vozili:-). Byla to hrozná sranda. A skoro všichni jsme vypadali, jako kdybychom ser počůrali:-). Po cestě dolů mnich zjistil, že je pobliíž poklad, takže vzal pár dobrovolných jedinců a vydali se na lov:-). My ostatní jsme zůstali na nádraží a cpali se.Řechtoň

[mygal=po_stopach_snezneho_muze]