Moravice

Na tradiční dubnovou Moravici vyrazili Jola, Lucka, Cvrček, Vojta, já, Děs, Honza, Martin. Na poslední chvíli jsme upravili lodě proti potopení a montážní pěnu jsem později našel i na mém oblíbeném triku. Přes všechny drobné komplikace jsme z Těšína vyjeli krátce po páté hodině ranní. Sobotní den nás cestou za dobrodružstvím vítal četnými červánky a za zády nám pomalu vycházelo slunce. Cesta tentokrát proběhla bez závad až na malou, neřku-li tradiční okružní jízdu Vítkovem. Pod hrází Kružberku jsme byli mezi prvními. Namrzlá tráva a studený vzduch zkrotili naše otužilce, zbytek posádky se pomalu oblékal, zatímco já s Vojtou a Martinem jsme jeli do Žimrovic odvézt auto a vozík. Cestou jsme poněkud změnili plán a prodloužili trasu plavby namísto původního Podhradí až do Žimrovic. Bude to dřina, ale v tak krásném dni byla škoda zůstat v kempu a nejet dál. Když jsme se vrátili do Kružberku, dooblékli jsme se i my. Zkontrolovali jsme vesty, dobalili poslední věci do sudů, rozdělili jsme posádky do jednotlivých lodí a vypluli. Studená voda a chlad, to vše pomalu ustupovalo slunečnímu světlu. První přenášení peřeje, prostě nádhera. Čaj zdarma, který na břehu řeky nabízeli nějací nadšenci v maskáčích, jsme bohužel odmítli a pokračovali dál. Celá plavba proběhla bez větších problémů. Klasicky se koupali Vojta s Jolou a v Žimrovicích, aby v tom nezůstali sami, tak i já s Cvrčkem. Rychle jsme se převlékli a zbaštili, co se dalo. Naložení lodí, jejich odvoz do kempu v Podhradí, kde zůstaly holky. Já s Vojtou jsme pak jeli odvézt vozík do Opavy, cíle nedělní plavby. Cestou do Opavy jsme v Žimrovicích naložili zbytek a v Tescu jsme doplnili zásoby. Pořádně unavení jsme v kempu rozdělali stany a uvařili guláš. Za zvuku vody a dohasínajícího ohně jsme pomalu usínali.

[mygal=moravice2]

V neděli ráno nás opět probudilo slunce. Vojta rozdmýchal z uhlíků, které byly hluboko pod studeným popelem oheň. Uvařili jsme kafe, ohřáli gulášek. Postupně se ze stanů začali soukat i ostatní. Po snídani jsme sbalili stany, hodili na sebe vodácké oblečení. Vojta nám tak trochu odpadl, a nebyl schopen další plavby, a tak z Podhradí odjel autem, aby nás čekal v Žimrovicích. Jel jsem na první lodi sám a zbytek se nějak dokombinoval. Konečně plavba. Lidí bylo více než v sobotu, největší radost nám udělali „rafťáci“. Hlavně když nám převrhli Martina s Luckou v úzkém místě, aniž by nějak pomohli, nebo se alespoň omluvili. Následovalo vylovení lodi a věcí. Suché oblečení, horký čaj atd. Přitom jsme stihli ještě vytáhnout další loď, jejíž posádka se nás potom s vděčností držela notný kus plavby.

Oproti sobotě byl vidět výrazný pokrok hlavně v rychlosti přenášení a technice plavby. Martin polemizoval s Luckou o místo zadáka. Tohoto místa se nechtěl zrovna ochotně vzdát. Pořádně jsme si užili stupňů v Hradci nad Moravicí, kde jsme párkrát vylévali lodě, a někteří si i zaplavali. V tom teple byla škoda se nekoupat. Cestou do Opavy bylo cítit, že energie není nazbyt, ale rezervy se ještě našly. V Opavě nás už čekal Vojta, který vypadal mnohem lépe než ráno. Trochu jsme se zpozdili s nakládáním lodí, ale to se vzhledem k únavě dalo předpokládat. Z Opavy jsme vyjížděli za tmy. Příjemně unaveni jsme dorazili do Těšína, společně jsme složili lodě do loděnice a vyrazili domů.

Co říct závěrem… jaká byla plavba, to ví každý sám. Já hodnotím jedničkou, jak po stránce počasí, tak po stránce lidí. Kam pojedeme příště bude záležet na nás…